HK ČR: Novela zákoníku práce chce přivýdělky na dohody a práci na dálku zbytečně sešněrovat nad rámec evropských směrnic

Zatímco se vláda v programovém prohlášení zavázala, že na doporučení Hospodářské komory zatraktivní dohody o provedení práce zejména prostřednictvím snížení odvodového zatížení dohodnutých výdělků, novela zákoníku práce paradoxně využitelnost pracovních dohod sníží. Kvůli připravované administrativní a finanční zátěži zaměstnavatelů hrozí zánik pracovních dohod i práce z domova. Upozorňuje na to Hospodářská komora, která do meziresortního připomínkového řízení k vládní novele zaslala kritické a konstruktivní výhrady na 23 stranách.

Podle Hospodářské komory ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje rigidnější a administrativně náročnější koncepční změny pracovněprávních vztahů, hlavně v oblasti dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a dohod o práci na dálku. Za neseriózní označuje, že ačkoliv se ministerstvo zaštiťuje implementační povinností vyplývající z evropských směrnic, mnohé ministerstvem práce navrhované parametry dohod, jako je úprava dovolené, příplatků, náhrad nebo překážek, evropská směrnice vůbec neobsahuje. Zaměstnavatelé se obávají, že novela v praxi zcela setře rozdíl mezi částečným úvazkem a prací na dohodu, která by tak ztratila smysl.

Podle Hospodářské komory se trh práce mění, spolu s tím by naopak měla růst i flexibilita pracovně právních vztahů, přičemž flexibilní jsou právě práce na dohodu. Pro odvod sociálního a zdravotního pojištění platí u dohod o provedení práce pravidlo, že do výdělku 10 000 Kč za měsíc neodvádí odvody zaměstnanec ani zaměstnavatel. Tento limit se ale od roku 2012 nezměnil. Hospodářská komora proto už od loňska doporučuje vládě zvýšit tuto hranici na 15 000 Kč měsíčně a zvýšením tohoto limitu tak zatraktivnit práci na dohody. Takovou změnu ale novela nezavádí, naopak činí dohody pro praxi nepoužitelnými.

Jedním z dalších problémů, na který Hospodářská komora upozorňuje, je, že novela zavádí povinnost zaměstnavatele určit zaměstnanci rozvrh pracovní doby i v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Flexibilita těchto pracovněprávních vztahů založených dohodami má ale své nesporné výhody i pro zaměstnance, nejen pro zaměstnavatele. Lze to ilustrovat na jednoduchém příkladu lyžařských instruktorů, kteří v listopadu podepíší DPP na sedm sobot v roce, přičemž lyžařská škola není schopna dopředu říci, které soboty to konkrétně budou, protože záleží na sněhových podmínkách, počtu přihlášených do kurzů apod., a instruktoři takto dopředu nevědí, kolik sobot a jaké budou moci ve finále odučit. Nebudou-li mít tito pracovníci možnost uzavřít DPP v režimu, na který jsou zvyklí a který jim plně vyhovuje, raději učit nebudou. Lyžařské školy budou nucené hledat jiná právní řešení, aby zachovaly své podnikání. Takových sezónních prací bude celá řada.

Novela zákoníku práce vedle dohod nově upravuje i povinnosti zaměstnavatelů u home office. Hospodářská komora připouští, že u některých institutů spojených s prací na dálku je dnešní právní úprava kusá a její upřesnění by pomohlo aplikační praxi. Navržené změny zákoníku práce ale svazují ruce zaměstnavatelům příliš. Hospodářská komora by za rozumné celoevropské zpřesnění považovala právo „pečujícího“ zaměstnance požádat o home office a povinnost zaměstnavatele odůvodnit případné odmítnutí takové žádosti. Ministerstvo ale chce zavést široký, ve své podstatě nárokový home office třeba i pro zcela nové, nezaškolené zaměstnance.

Hospodářská komora také za absurdní označuje ministerstvem práce navrhované kazuistické detaily, které bude muset obsahovat dohoda zaměstnavatele se zaměstnancem o home office. V případě, že by ministerská úprava práce z domova byla přijata do praxe, zaměstnavatelé v celé ČR by museli znovu sjednat řádově několik set tisíc, možná dokonce přes milion dohod o práci na dálku. Ty přitom dosud plnily svůj účel i přes téměř nulovou legislativní formalizovanost.

Návrh novely rovněž zavádí paušální výši náhrady nákladů vyplácených zaměstnanci na home office. Firmy přitom ale poukazují na fakt, že pro home office mající mnoho podob nelze paušálně nastavit jeden způsob náhrady nákladů pro všechny varianty práce na dálku. Podle Hospodářské komory třeba u zaměstnanců, kteří se o práci z domu dohodnou se zaměstnavatelem a vykonávají ji jen po nevelkou část měsíční pracovní doby, by náhrada nákladů i její výše měly nadále zůstat věcí dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Za absurdní ukázku pokračujícího trendu přenášet povinnosti státu na zaměstnavatele Hospodářská komora označuje i konstrukci, aby ve státem vyhlášených mimořádných situacích, kdy bude muset zaměstnavatel nařizovat home office, plošně u všech zaměstnanců kontroloval, zda je místo práce (nejčastěji domov zaměstnance) způsobilé k výkonu práce a k tomu vyplácel paušální náhrady nákladů, které sám nezavinil. 

Miroslav Beneš
Hospodářská komora ČR